První pokusy s nočníkem: jak ho zapojit do běžného dne

Od plen k nočníku - 2. díl 

Nočník už máte doma. Dítě si ho prohlédlo, možná na něj posadilo oblíbeného plyšáka a možná si na něj dokonce samo sedlo. Ale co teď? Jak z prvního seznamování udělat přirozenou součást dne, aniž by se celý náš život začal točit kolem čůrání?

V prvním díle naší série jsme si povídali o tom, kdy začít s odplenkováním a jak poznat, že se dítě o nočník začíná zajímat.

Dnes se posuneme o kousek dál. Ukážeme si, jak nočník začít skutečně používat a jak zvládnout první pokusy bez zbytečného tlaku.

Nočník nemusí znamenat nový úkol pro celou rodinu

Když se řekne „učit dítě na nočník“, možná si představíte pravidelné vysazování, hlídání hodin a neustálé otázky: „Nechce se ti čůrat?" Jenže začít se dá i mnohem jednodušeji. Mně osobně dává největší smysl zapojit nočník do toho, co už během dne stejně děláme, místo abychom kvůli němu vytvářeli úplně nový režim. Dítě tak postupně poznává, že nočník patří k běžným činnostem, podobně jako mytí rukou nebo čištění zoubků. Nemusíme očekávat, že ho začne hned používat správně. Zpočátku se s ním může teprve seznamovat a učit se rozpoznávat signály vlastního těla.

Kdy během dne nočník nabídnout?

Nemusíte dítě každých deset minut přerušovat při hře. Zkuste zpočátku využít několik přirozených okamžiků:

• Po probuzení. Ráno nebo po odpoledním spánku můžete jednoduše nabídnout: „Dobré ráno. Chceš si zkusit sednout na nočník?“
• Po jídle. Zejména pokud pozorujete, že dítě v tuto dobu obvykle kaká. Po jídle přirozeně pracují střeva, takže může jít o vhodnou příležitost.
• Před koupáním. Dítě se stejně převléká a svléká plenku. Krátké vyzkoušení nočníku tak snadno zapadne do večerní rutiny.

Nemusíte zkoušet všechny příležitosti najednou. Klidně si vyberte jednu, která vám doma nejlépe vyhovuje, a postupně přidávejte další. Důležité je, aby dítě vědělo, co se bude dít, a mělo možnost se do nové činnosti zapojit.

A co když si sedne, ale nic neudělá?

Vůbec nic. Možná to znáte. Dítě si na nočník sedne, chvíli počká, zase vstane a za pár minut má mokrou plenku. Je lákavé říct: „Vždyť jsi před chvílí seděl na nočníku!“ Jenže dítě se neučí pouze to, kam se má vyčůrat. Učí se také rozpoznávat, kdy se mu vlastně chce. A to je docela velká dovednost. Zpočátku může být úspěchem už samotné dobrovolné usednutí. Stačí krátká chvíle, nemusíme dítě nechávat sedět dlouhé minuty ani čekat, dokud něco neudělá. Místo velkého oslavování výsledku můžeme ocenit samotný pokus: „Vyzkoušel sis nočník. Příště to můžeme zkusit zase.“

Pomozte dítěti vnímat, co mu tělo říká

Při prvních pokusech se zkuste více soustředit na dítě než na nočník. Možná si všimnete, že se před čůráním na chvíli zastaví, přestane si hrát nebo vám začne samo hlásit mokrou plenku. Některé děti se při kakání schovávají do kouta. Takové situace mohou být příležitostí jemně pojmenovat, co se děje. „Vidím, že asi potřebuješ kakat. Chceš zkusit nočník?“ Nebo po nehodě: „Vyčůral ses do kalhot. Pojď, převlékneme se.“ Bez výčitek a bez zbytečného rozebírání.

První nehody nejsou selhání. Jsou součástí učení. A čím klidněji je dokážeme přijmout my, tím méně stresu bude celou situaci provázet.

Co když dítě na nočník vůbec nechce?

I to je naprosto běžná situace. Někdy dítě nechce přerušit hru. Jindy mu nočník není pohodlný, nelíbí se mu pocit při sezení nebo ho zkrátka zatím nezajímá. Zkuste se zamyslet, co mu může vadit. Je nočník stabilní? Dosáhne dítě pohodlně nohama na zem? Má ho na místě, kde se cítí příjemně? Nenabízíme ho zrovna ve chvíli, kdy je unavené nebo zabrané do hry?

Pokud dítě odmítá, není potřeba ho posazovat násilím ani přemlouvat. Můžete se na chvíli vrátit ke knížce o nočníku, nechat ho pozorovat běžnou koupelnovou rutinu nebo nabídku jednoduše zkusit později. Při opakované bolesti, zadržování stolice nebo zácpě je vhodné poradit se s pediatrem. Vyprazdňování by se nemělo stát zdrojem strachu.

Jak si první pokusy usnadnit?

Nemusíte pořizovat velkou výbavu. Důležitější než množství pomůcek je jejich praktičnost. Pro začátek obvykle stačí stabilní, pohodlný nočník a oblečení, které jde snadno stáhnout. Čím méně složitého zapínání, tím lépe. Postupně můžete zkusit zapojit dítě i do jednoduchých činností: stáhnout kalhoty, po použití se obléknout a společně si umýt ruce.

A co tréninkové kalhotky?

Ty mohou přijít na řadu ve chvíli, kdy dítě začíná trávit více času bez klasické plenky. Pomohou zachytit menší nehody a některým dětem usnadní samostatné převlékání. Nejsou ale nezbytnou podmínkou prvních pokusů a zpravidla nezachytí tolik moči jako běžná plenka.

A kdy už plenku definitivně odložit?

Možná vás překvapím, ale z prvního úspěchu na nočníku bych ještě nedělala důvod okamžitě se zbavit všech plen. Záleží na tom, jak dítě postupuje, jak vnímá své potřeby a zda už se do používání nočníku dokáže postupně zapojovat. Když se rozhodnete přejít na běžné kalhotky přes den, pomůže pravidelnost a společný postup všech, kteří o dítě pečují. Noční suchost ale často přichází později a není potřeba ji uspěchat. Není nutné měřit úspěch počtem dní, za které dítě přestalo plenky používat.

Malé pokroky se počítají

Možná si dítě dnes jen sedlo. Zítra samo přinese nočník. Pozítří vám poprvé oznámí, že potřebuje čůrat. A pak přijde den, kdy se zase několikrát počůralo. Takové chvíle k odplenkování patří. Já bych si v tomhle období připomínala hlavně jednu věc: naším úkolem není dítě co nejrychleji zbavit plenek, ale pomoci mu získat novou dovednost a důvěru ve vlastní tělo.

A někdy je pro to nejlepší udělat méně, nikoliv více.